Je odpoledne a já vidím na těhotenském testu dvě čárky…dvě čárky do kříže. Ano, i takto by se dal začít náš příběh. Jsem neskutečně šťastná, jelikož je to mé třetí těhotenství a tentokrát tedy již od začátku věřím a doufám, že opravdu úspěšné. V prvním těhotenství jsme přišli ve 28. týdnu o holčičku kvůli ucpání pupeční šňůry a v druhém kvůli závažným vývojovým vadám mozku a končetin ve 23. týdnu o chlapečka. Ale tohle těhotenství je od začátku jiné…pohodové, já dosti přibírám – tedy dosti, na moje poměry dosti.
Díky dvěma neúspěšným těhotenstvím víme od začátku, že nás čeká odběr plodové vody a další podobné testy…takže první z nich je ve 12. týdnu první screening. Je na genetice v Aténách…no vlastně ano, to je jedna věc, kterou jsem zapomněla dodat. Žijeme v Řecku. Při první screeningu byla paní doktorka velice pečlivá z té ošklivé anamnézy, co máme. A při prohlížení obličejíčku vyslovila své pozření – rozštěp obličeje. S tím, že ještě nedokáže odhadnout v jaké míře bude, ale na 80% ho tam vidí. Dělá i 3D ultrazvuk, který ji v tom v podstatě utvrdí, ale říká nám, že nic ještě není jisté a že uvidíme z dalších testů. Se všemi papíry odcházíme k „našemu“ panu doktorovi, který její podezření odmítá a tvrdí nám, že to je nesmysl a že nic takového náš chlapeček nemá. Nevím…možná jsem tomu chtěla věřit…možná se mi to lépe poslouchalo a já mu uvěřila. Odběr plodové vody dopadl v pořádku a s rostoucím bříškem mě pan doktor neustále uklidňoval, že obličej je v pořádku a že tam žádný rozštěp není. Přišel týden 38. …jeho čtvrtý den. Náš chlapeček v bříšku vůbec nekopal a já ze svých zkušeností vyděšená k smrti. Takže jsme odjeli ještě večer na kontrolu, kde nám pan doktor oznámil, že máme okamžitě odjet do nemocnice, že miminko je již hrozně nízko a že do hodiny ho máme na světě. Ani nevím v podstatě co jsem v tu chvíli cítila…strašně jsem se těšila, ale ač jsem se snažila zahánět myšlenky právě o tom, jaký bude obličejík miminka, které se nám narodí, tak jsem se toho strašně bála. Nás Spiros se narodil ve 22:20. Po jeho narození bylo všem jasné, že paní z genetiky měla pravdu. Náš chlapeček se narodil s celkovým oboustranným rozštěpem. Nevím, jak je to možné, ale ani mě a ani partnera to ani trochu nevyděsilo…vůbec jsem neměla takové ty pocity o kterých jsem dříve četla. I tak jsem věděla, že si miminko necháme, že rozštěp obličeje pro nás není důvod k přerušení těhotenství. A naprosto mě přesvědčila věta mého partnera: „Ale přece tím, že má rozštěp, tím pro nás nepřestane být naším chlapečkem.“. Je to tak…pár dní mi samozřejmě trvalo se smířit s pocitem, že můj syn má obličejový rozštěp. Nicméně po pár dnech jsem se s tím faktem plně smířila a vyrovnala. Ano, náš syn má obličejový rozštěp. Po narození našeho chlapečka začal kolotoč všech možných testů a vyšetření. Díky Bohu vše bylo v pořádku. Poté začalo řešení operací, které náš Spiros musí podstoupit. V Řecku tyto operace provádí jak soukromá plastická chirurgie, tak státní. Problém u té soukromé je v cenách, které jsou prostě hrozně vysoké a problém u státní jsou čekací doby. Operace rtu byla našemu synovi stanovena ve skoro dvou letech věku. Do dneška si pamatuju, když paní v nemocnici vyslovila datum 17. října 2017. V tu chvíli mi bylo jasné, že z téhle situace vede pouze jedna, jediná cesta. Vrátit se domů, domů do České republiky, kde nám syna odoperují. Do cesty nám úplnou náhodou přes kamarádku mojí maminky vstoupila paní, díky které je můj syn momentálně po první operaci – operaci rtu. Je to Hanička Broulíková, která se nás přes e-mail ujala a pomohla nám se všemi otázkami a obavami, co jsme měli. Kontaktovala Mudr. Borského v Motole, který byl připravený, že syna dopravíme a on ho bude operovat. Ale v neposlední řade mi pomohla jako matka matce…až s ní jsem se skutečně vyrovnala s vrozenou vadou našeho chlapečka a začala jí brát jako jeho plus. Nikdy nezapomenu její věty: „Nikdy nebude stejný. Bude vždy výjmečný a to musíš brát jako jeho plus.“ Tím zmizel můj jediný a největší strach, co jsem do té doby měla…jak se začlení do kolektivu. Teď už vím, že úplně normálně…je jako každé normální dítě akorát má dvě čárečky pod nosánkem, které já úplně miluji. Řecká nemocnice poté často měnila svá stanoviska na datum operace a já jsem opět uvěřila a čekala…čekala jsem do tří měsíců mého chlapečka a když jsem viděla, že nikdo nic nedělá, tak jsem odjela. Po příletu domů následovalo šílené vyřizování všech možných papírů…ale naprosto to vše vyrovnala a zalila sluncem informace, že náš syn bude operován již 7.7.2016. Jako každá máma jsem se samozřejmě strašně bála při představě, že ho uvidím trpět. Nicméně můžu říct, že personál ve FN Motol na Dětském ORL oddělení byl naprosto úžasný a se všemi obavami a v momentech, kdy jsem si byla nejistá, mi úžasně pomohl a celým tím těžkým týdnem mě s naprostou lehkostí a jistotou provedl. Nás chlapeček zvládl celý tento týden naprosto úžasně! Je to neskutečně statečný kluk a každým dnem od operace to bylo lepší a lepší. Pan doktor Borský odvedl úžasnou práci, pusinku Spiroskovi opravil krásně a nyní jsem strašně ráda, že jsme se rozhodli odjet domů, do Čech a že našeho syna operoval právě Mudr. Borský. Za svého syna, partnera i celou rodinu a hlavně za mě bych chtěla poděkovat hlavně Haničce Broulíkové, Mudr. Borskému, sestřičkám na dětském ORL oddělení – jmenovitě sestřičce Pavlínce. Dále bych chtěla poděkovat hlavně svojí rodině, svému partnerovi a nejvíc, mému úžasnému, statečnému a naprosto skvělému synovi. Má rozštěp, ale pro mě je to to nejkrásnější a nejúžasnější dítě pod sluncem. Dar, který z mého života udělal lepší a ze mě udělal jednoznačně lepšího člověka. Strašně mě naučil…moc mi pomohl. Změnil mi život a já za to nikdy nepřestanu být vděčná.
Na konec bych chtěla vzkázat všem maminkám, které se ocitnou v podobné situaci…Dejte hlavu vzhůru, protože ač situace, ve které se nacházíte není lehká, tak je to ta nejlepší možná cesta, kterou Vás život může vést. A ač bude mít Vaše děťátko dvě nebo jen jednu čárečku pod nosánkem, tak tím je právě výjmečné a úžasné. Tím, jak je silné…Hodně štěstí, síly a radosti všem dalším maminkám!
Nicol