Ahoj mamky, právě jsem se stala babičkou .
Mám dva dospělé syny . Jeden z nich se nám narodil , před více než dvaceti lety , s rozštěpem.
Včera nám život nadělil nádhernou a zdravou vnučka Terezku.
Měla jsem nesmírnou radosti, i když někde uvnitř jsem cítila velký smutek a bolest. Nechápala jsem proč? Maminka vnučky mi řekla, že pořád pláče, avšak radostí. Pak mi došlo, proč se tak cítím.
Uvědomila jsem si svoje pocity, když se nám narodilo miminko, které mělo v pusince díru. Najednou jsem opět cítila, jak jsem nemohla prožívat tu „ radost a pocit štěstí “. Samozřejmě, že miminko máte rádi, ale zároveň vás to převelice bolí a máte strach, co bude dál. My, které se nám narodí děťátko s „ nějakým „ problémem nejlépe víme, co po porodu prožíváme. Je to hluboká rána, která krvácí. Nikdo neví, jak v našem srdci zůstane dlouho.
I když jsem si myslela, že tu bolest mám v sobě po těch letech vyřešenou, tak zřejmě nemám . Stále tam je.
Dnes jsem si Terezku poprvé pochovala a už se cítím daleko lépe. Možná naposledy ze mne vytryskla ta velká bolest. Najednou jsem opět cítila radost z příchodu nového tvorečka.
Přeji všem maminkám zdravá a krásná miminka, a aby mohly zažívat tu radost a pocit štěstí. Zdravé děťátko je velký dar. Važme si toho daru…..