První mé těhotenství nedopadlo nejlépe trvalo pouhých 5 týdnů plod se přestal vyvíjet a mě jednoho dne bylo řečeno: bohužel to se někdy tak stává. Nikdo mi nedokázal tenkrát říct, proč se to stalo co je příčinou. Za necelé 4 měsíce jsem byla opět těhotná (náš Matýsek) pan doktor mě neustále ujišťoval že je vše v pořádku a tak to bylo až do konce mého těhotenství: Nebojte maminko, vaše mimi je v pořádku. Na porodním sále bylo vše fajn, taťka byl celou dobu u mě a netrpělivě čekal, až uvidí syna. Pak se to stalo – na tu chvíli nikdy nezapomenu – „Sestři, dojděte pro doktora a řekněte mu „obličej“, on už bude vědět, co se stalo.
„Je v pořádku?“ ptám se. Odnašejí Matýska pryč ze sálu zády ke mně. „Vydržte maminko, hned vám řekneme.“ Najednou tam bylo strašně moc lidí a někdo mi říká – maminko vaše miminko je v pořádku jen má na dvou místech natrženou pusinku. Pak mi bylo řečeno, jestli chci vůbec své dítě vidět, že některé matky takové dítě hned zavrhnou. A já ani ještě nevěděla, co mu je. Je to jak zlý sen, ale bohužel. Pak mi Máťu přinesli, brečela jsem jak želva a přítel taky. Teď už nevím jestli dojetím, že ho konečně vidím, nebo že mi ho přišlo líto: tak maličkej a co ho všechno čeká…
Matýsek je statečný a šikula, roste jak z vody a dělá nám radost. Teď si říkám, kdo ví jak by to dopadlo, kdybych o tom věděla. Fakt nevím. Je to náš miláček a jsme
moc rádi že ho máme.
Zdraví Martina a Matýse