Mam syna Kubíčka s kompletním jednostranným rozštěpem a oboustranným
rozštěpem měkkého patra. Kubíček se narodil 13.6. 2016 a první operaci rtu a nosu
provedl pan doktor Borský 3 dny po narozeni, takže při operaci patra, už jsme
našeho operatéra dobře znali. V listopadu jsme byli na kontrole a termín nám slíbili v
lednu nebo v únoru, nakonec asi po 3 týdnech přišel dopis s termínem 8.3. Kubíček
má ještě staršího brášku (teď mu budou 3) a kluci byli na jaře často nemocní, proto
jsme museli operaci posouvat až na začátek května.
Kuba prošel předoperačním vyšetřením (krev mu museli odebírat z hlavičky, protože
je to cvalík) a ve čtvrtek 4.5. ráno ( v Kubových necelých 11 měsících) byl nástup do
nemocnice. Vyjeli jsme do 8. patra na odděleni ORL, odkud nás poslali zase do
přízemí do příjmové ambulance ORL (přízemí v chodbě naproti bufetu). Tam jsme
vyplnili informované souhlasy (s hospitalizací, s narkózou, s odebráním mandlí a s
aplikaci gromet) a čekali dlouhé dvě a půl hodiny, než jsme se a dostali do ordinace,
kde udělali výtěry a zeptali se na vše potřebné. Pak jsme jeli opět nahoru, kde si nás
vzala stranou sestra a vyptala se podle dotazníku na věci týkající se jídla a denního
režimu a Kubíčkových zvyků. Pak, po 4 hodinách od příjezdu, jsme dostali malý
hezký pokoj jen pro sebe. Bylo tam vše, co jsme potřebovali. Jelikož ještě pořád
odsávám, uložila jsem si vedle na mléčnou kuchyň (i když to není prý podle předpisů)
odsáté MM a bohužel nevím, jak to funguje na odděleni s UM. Jediné, co vím, že ho
sestřičky dětem objednávají a je uložené v lednici na kuchyňce. Odpoledne musel
Kuba podstoupit ještě jedny odběry krve (pak jsme ještě mohli ven) a přišla paní
anestezioložka, aby mi řekla, v kolik půjde Kuba na sál a kdy může naposledy pít.
Slíbila mi, že tím, jak je velký (má 12 kilo), tak nebude muset na ARO, ale půjde
normálně na JIP. Když jsem se na to potom ptala sester, řekly mi, že na ARU skončí
určitě. V noci dostal poslední MM a k ránu Dithiaden jako prevenci alergie a těsně
před odjezdem na sál dostal sirup na zklidnění, který naštěstí zabral a Kuba odjížděl
v pohodě. Ještě taky přišla velká vizita a pan doktor mi řekl, že operace může
proběhnout, protože je na ARU místo.
Během Kubovy operace jsem musela vyklidit pokoj a odejít z oddělení. Všechny
věci, které jsem si tam chtěla nechat, uložili do skladu. Čekala jsem venku před
oddělením, až mi někdo přijde říct, jak to proběhlo. Po hodině a půl přijela sestřička a
říkala, že vše bylo ok a za hodinu můžu za Kubou na ARO. Na ARU Kubík dospával
narkózu. Měl sondu nosem do žaludku, intubaci, cévku, v obou nohách kanylu a
přivázané ruce a v jazyku pojistný steh, kdyby rána začala krvácet, aby se k ni dostali
co nejdřív. Na bolest dostával Morfin a kortikoidy na otok. Mohla jsem u něj cca půl
hodiny být a sestra se mě vyptala na to, co ho dokáže uklidnit, co má rád a kolik toho
vypije (donesla jsem jim odsáte MM). Přišla také doktorka a popsala průběh operace.
Sestra si na mě vzala číslo, že když by se něco dělo, ozvou se mi a že můžu
odpoledne ještě jednou přijít. Přišla jsem za nim ještě kolem 4 hodiny, kdy se zrovna
začínal budit a to mě poslali na chodbu. Když jsem se vrátila, už dýchal sám a
spokojeně spal. Dali mi číslo, že můžu kdykoli zavolat. Během noci jsem volala 4x,
abych mohla usnout:-) vždycky byli moc milí a uklidnili mě, že Kuba spí a nic se
neděje. V sobotu ráno ho překládali na Jip ORL. Byla jsem tam s ním průběžně 2
hodiny před překladem, to hodně plakal a snažil se zbavit sondy. Kanyly už si vytáhl
před tím a cévku a ten steh v jazyce taky neměl. Cca v 11 jsme jeli o patro výš na
ORL. Tam si Kubu předali, já musela chvílí počkat na chodbě a pak už mi sestřička
ukázala, jak vázat rukávky, aby si nic nestrčil do pusy, jak krmit sondou, jak
vyplachovat pusinku stříkačkou a další důležité věci. Ten první den po operaci Kuba
hodně spinkal a i první noc na Jip byla ok. V noci byl připojený na monitor, a když
jsem si ho chtěla vyndat z postýlky, musela jsem pro sestru, aby ho odpojila.
V neděli jsme mohli už i na hernu, ale Kubíček byl takový apatický, unavený, ale
bavilo ho tam pozorovat děti. První den jsem ho krmila sondou a druhý den už jsem
to začala zkoušet opatrně stříkačkou a lžičkou. Moc mu to nešlo a nechtěl jíst MM
lžičkou, ale když do toho sestřička přidala ovocnou přesnídávku, hned začal krásně
jíst a v neděli odpoledne mu sondu vyndali. Na oddělení dostával po 8 hodinách
antibiotika a čípek na bolest mohl mít co 4 hodiny. Musela jsem zapisovat každý ml,
co vypil a hlásit každou stolici (po atb mel průjem). Dny tam utíkají neskutečně
pomalu, nefungovaly nám rolety na pokoji, takže jsme vstávali za svítání. Měla jsem
s sebou nosítko a to bylo moc fajn, nebolely ruce a Kuba v něm byl spokojený a rád v
něm spal. Před operací byl zvyklý na dudlík a to byl problém, chtěl ho a nemohl ho
mít. Sestřičky na oddělení byly vesměs vstřícné, ale na všechno se musel člověk
ptát, nic jsem se na začátku nedozvěděla, třeba o chodu oddělení, jak to funguje s
jídlem a podobně. J jako kojící jsem měla jídlo donášené na pokoj, jiní rodiče dostali
stravenky a chodili do jídelny a dítě nechali na starost sestrám. Na pokoji Jip jsme
byli do úterý, to už byl Kuba úplně v pohodě, smál se, hrál si, akorát byl nevyspalý,
tak víc kňoural. Každé ráno byla vizita, kdy jsme šli na vyšetřovnu a kontrolovali ránu,
zda drží a ptali se, jak Kuba jí a zda je vše ok. V úterý nás přestěhovali zpátky na
obyčejný pokoj a museli jsme čekat na čtvrtek, až přijde pan doktor Borský a
zkontroluje Kubu. Propustili nás po jeho kontrole, protože vše bylo v pořádku. Na
kontrolu se musí za 2-3 týdny od operace. Rukávky nám z oddělení půjčili domů,
takže se ani doma nemusím bát, že si ránu poškodí. To je asi vše, kdyby některá z
vás, maminek, které teprve operace čeká, měla nějaký dotaz s mohla jsem nějak
pomoci, moje telefonní číslo je 724526681 a email krenik@centrum.cz. Hodně štěstí
a pevné nervy:-) maminka Lenka a Kubíček