Menu Zavřeno

Jituška

Jitka je naše třetí dítě, první dvě děti jsou zdravé a ještě v den kdy jsem jela do porodnice jsme mysleli, že i Jitka je v pořádku. Chodila jsem na pravidelné prohlídky a všechna vyšetření v průběhu těhotenství jsem zodpovědně absolvovala. Když mi dělali krevní testy na vrozené vady, tak vyšly negativně – prostě vše je v pořádku, tak jsem to tak brala.

Až později mi ale pan genetik řekl, že rozštěpy se z těchto testů většinou nepoznají, pouze spolehlivě na ultrazvuku. To jsem ale netušila, takže jsem důvěřovala své doktorce. Moje paní gynekoložka si rozštěpu, který tam byl, ale za celou dobu těhotenství nevšimla a při každém ultrazvukovém vyšetření mi řekla, že je vše v pořádku. Tak jsem počítala, že se mi narodí normálně zdavé miminko.

Je pravda, že v rodině z manželovy strany se rozštěp objevil – má ho jeho teta, ale my se tím nechtěli zbytečně znepokojovat a navíc když doktorka pokaždé říkala, že je vše v pořádku, tak jsme mysleli, že opravdu je.

Odjela jsem do porodnice v Ústí nad Orlicí a po šesti hodinách se Jitka narodila, měla jsem moc radost že se narodila pěkně přirozenou cestou bez komplikací a na to že měla 4,20 kg, tak to byl skoro vzorový porod . Po narození ji odnesli na umytí a tam teprve si toho jedna setřička všimla. Hned přivolali dětskou doktorku a ta mi to přišla opatrně oznámit. Opravdu jsem neměla nejmenší tušení jakou zprávu mi nese, ale uplně ve mě hrklo, když jsem viděla jak se tváří a přála jsem si, aby to nebylo něco vážného, nejdříve jsem se lekla, že třeba Jitka začala bojovat o život. Naštěstí mě ale brzo vyvedla z omylu. Když mi pak začala povídat o rozštěpu – do té doby jsem o tom nic moc nevěděla – že to umějí v dnešní době už úplně výborně zpravit a že má Jitka naději na normální běžný život, tak se mi moc ulevilo a vzala jsem to tak nějak s nadhledem a myslím docela pozitivně. S nadějí na lepší zítřky. A takto jsem se to snažila podat i manželovi a oběma rodinám i známým.

Jitka má celkový pravostranný roztěp – rtu, měkkého patra i tvrdého patra. Přidružené vady naštěstí žádné nemá.

Jelikož ústecká porodnice nemá s rozštěpy zkušenosti, tak mi hned začali lékaři shánět pro Jitku odbornou pomoc. Nejprve v Brně, ale nejvíce jim vyšli vstříc lékaři v Praze v Motolské nemocnici, tak nám tam domluvili termín operace u pana doktora Borského. Operaci rtu absolvovala 7. den po porodu, takže domů už přijela s jizvičkou.
Oproti zdravým dětem jsme o něco více bojovali s konzumací stravy, ale Jitka byla moc statečná, docela rychle a šikovně se naučila pít mléko z lahve. Sice jsem si původně představovala, že budeme později i normálně kojit , tak jsem odstříkávala mléko, ale v důsledku mé přečerpanosti a trochu i nervozity jsem o mléko přišla, takže jsme po měsíci od narození byli už plně na sunaru.

Má za sebou i druhou operaci – měkkého patra a vidím že už opravdu nebude mít problém se zařazením do běžné společnosti. Práci pana doktora Borského mohu s hrdostí ocenit.
Jizvy se jí opravdu rychle hojí a ted když je Jitce rok a čtvrt, tak už to na pusince není skoro znát.

Uvidíme jak to bude pokračovat dále, jak jí půjde mluvení a jak se jí zpraví zuby až bude mít rovnátka. Věřím, ale že to půjde za pomocí lékařů dobře.
Rozštěp je opravdu v dnešní době pouze dočasná vada na kráse a na inteligenci to nemá vůbec vliv. Trochu věřím, že když těmto dětem příroda někde ubrala, tak jim v jiném směru zase dvojnásobně přidá.

Stáňa Krejsová