Věděli jsme od první chvíle, že tohle bude dlouhá cest za úplným uzdravením. Na konci této cesty je šťastný úsměv.
V srpnu 2009 mi můj gynekolog řekl tu skvělou novinu. Budeme pětičlenná rodina. Byla jsem šťastná, protože jsem si vždycky přála mít tři děti. Všechny testy, které jsem podstoupila, byly v pořádku. Až jedno ultrazvukové vyšetření nedopadlo nejlíp. Bylo to ve 20 tt. Kdy mi dr. potvrdil, že miminko je holčička, jenže pak zvážněl a vyslovil větu: paní Theinertová je tu menší problém. Miminko má vývojovou vrozenou vadu – rozštěp rtů a čelisti.
Jen pan dr. nebyl jistý s rozštěpem patra. Proto mě objednal do fakultní nemocnice v Ostravě – Poruba. Kde mají lepší ultrazvuk, jenže tam nám nemohli potvrdit rozštěp patra. Malá uličnice si dala ručičky před pusinku a tím nám naznačila, že si tohle nechá jako překvapení. První chvíle po zjištění diagnozy byly strašné, každá maminka ví o čem mluvím. Myslela jsem si, že se zbořil celý svět. Ale díky internetu a povzbuzení maminek, které si tím prošly a mají před sebou dalekou cestu se svýma dětmi za šťastným úsměvem, jsem si řekla že to zvládnem.
Týdny rychlé utíkaly a najednou nastal den odjezdu do Brna – Bohunic, kde se mělo narodit naše malé sluníčko a během dvou dnu po narození být operovaná paní dr. Vokurkovou. Naše malá princezna se narodila 31. Března 2010 akutním císařským řezem, s rozštěpem rtů a čelisti. Tím jsem byla ochuzená o první minuty jejího života na světě. Přivezli mi ji ukázat za dlouhých 6 hodin. Byla maličká, s pusinkou díravou, ale přesto byla nádherná a hlavně bylo to naše malé sluníčko. Doma na ni nedočkavě čekali bráškové a tatínek, který už připravil doma pro Janičku postýlku. Na druhý den po narození Janu odvezli do nemocnice na Černopolní, kde ji dr. Vokurková operovala. Byla operovaná na velký pátek, protože byly Velikonoce, já jsem za dcerou přijela na velikonoční pondělí. Dny s ní rychlé ubíhaly a najednou tady byl pátek, kdy nás propouštěli domů. Tatínek si pro nás přijel a jakmile jsme dorazili domů, tak první věta kluku byla „kde máš miminko a ukaž“ (Martin 7 let a David 6 let). Davídek se nemohl vynadívat a pořad ji hladil po tvářičce. Martínka nějak moc nebrala, supr mám ségru, ale není s ní velká legrace. Ale už se to změnilo, protože si s ní může hrát a podávat ji hračky a hlavně dělat všelijaké grimasy a Jana se tomu od srdíčka směje.
Dny rychlé ubíhají, už máme za sebou první Vánoce a první vánoční dárky. Pomalu se blíží i první narozeniny. Jana roste jak z vody a je to malý čertík s andělskou tvářičkou. Kdo neví o rozštěpu rtů, tak to ani nepozná. Operace čelisti nás čeká až za 8 let, záleží jak vyrostou druhé zoubky. Janička za pár dnů bude mít deset měsíců. Je to čilé batole, které oběvuje svět. Na co do sáhne tak si to hned prozkoumá. Taky nás trochu potrápily zoubky, ale tohle znají i maminky děti bez rozštěpu. Je to zvídavé dítě a je jako všechny ostatní děti v jejím věku. První její slovo bylo máma a teď ho hojně využívá. Jakmile slyší hudbu tak se začne smát a vrtět. Nejspokojenější je v mamině náruči. Není většího darů pro matku než šťastný úsměv dítěte. Naši malí rozštěpačci jsou velcí bojovníci.
Marcela Theinertová