Moji rodiče to měli jiné v tom, že o vadě se dozvěděli až po narození miminka a nemohli se prakticky na nic připravit dopředu. Teda jestli to vůbec jde, ale mám na mysli čistě praktické věci, pomůcky, apod. Ale v sedmdesátých letech ani nebyla možnost nějaké informace získat. Prostě byli „hozeni do vody“ a dostali kontakt na nemocnici na Vinohrady. Moje mamka je zdravotní sestra a tak (možná) celou situaci zvládala trošičku snáze. Myslím čistě z hlediska pochopení věcí medicínských, jinak citově to je šok pro každou maminku. Já jsem v situaci jiné, nejsem maminka děťátka s rozštěpovou vadou, já jsem se s touhle vadou, před 37lety, sama narodila. Ale měla jsem štěstí, že jsem se narodila právě mým rodičům a měla tak skvělé prarodiče. Prožila jsem naprosto běžné dětství se zlobením a lumpárnama. Možná jsem v sobě měla trochu takový pocit, že nesmím rodičům přidělávat starosti. A tak jsem se dobře učila, ale jinak jsem, myslím, zlobila jako ostatní děti.
Dnes jsem dospělá a jsem maminka tří zdravých dětí. Po dítěti jsem začala toužit, když jsem měla rozjetou profesní kariéru a moje okolí bylo nadšené, že se budu realizovat tímto směrem a budu mít svůj smysl života. Ale mateřský pud se neptá, ten prostě je. Osud si s námi někdy hraje, někde ubere, ale jinde zase přidá. A já v pravou chvíli potkala mého budoucího manžela, který se mnou děti mít chtěl. Nebudu si hrát na hrdinku, že jsem neměla žádné obavy o zdraví miminka. Měla. Ale příroda nám přála a všechny naše děti jsou zdravé. Teoreticky by mě tahle problematika nemusela zajímat, ale moje děti vyrostou a jednou budou řešit, jestli založí rodinu. Proto mě to celé zajímá. Dokonce jsem se zapojila do genetického výzkumu paní doktorky (všechny tituly si bohužel nepamatuju) Tolarové, která svůj výzkum dělala v Čechách a posléze v Americe. Ale konkrétní případný gen, který ovlivňuje tuto vadu, zatím, nemají. Jediný poznatek, který jsem využila bylo, že jsem při těhotenství brala kyselinu listovou.
Hani, nedokážu posoudit, jestli můžu pomoct ostatním rodičům, ale jestli máš ten pocit, tak se ráda zapojím. Nechci tvrdit,že všechno byla procházka růžovým sadem, ale já jsem životním založení optimista a téměř vždy hledám cestu, jak věci zvládnout.
Zdravím, jsem ráda, že jsi našla odvahu mě oslovit.
Hezký den přeje Veronika